Články | Únava za volantem

autor: Malkol | Publikováno v rubrice: Zdraví

O únavě za volantem bylo napsáno již mnoho. A právem. Bezesporu patří mezi frekventované příčiny nehod.  Zažité členění úředních  statistik    nemůže podchytit  všechny  případy, na jejichž pozadí figuruje skutečnost, že účastník, nebo účastníci nebyli prostě zcela ve své kondici.  Slyšíme pak o nedání přednosti v jízdě, nepřizpůsobení jízdy  stavu vozovky, nevěnování se řízení apod.

Výrobci dopravních prostředků jsou si toho vědomi a snaží se  lidský faktor doplnit nejrůznějšími asistenčními systémy- signalizace opuštění jízdního pruhu, radarové systémy, systémy sledování únavy řidiče.  V každém případě jde ale pouze o pomocné systémy, které za lidský faktor nikdy nemohou  převzít zodpovědnost.

Nejčastěji si řidiči amatéři připustí  pocit únavy při delších cestách, v noci, za snížené viditelnosti.  Míra rizika stoupá u řidičů nenavyklých překonávat delší vzdálenosti,  u řidičů např. se špatně korigovanými poruchami zraku,  s poruchami metabolismu.

Všichni  víme  že únava existuje,  všichni vědí jak se jí teoreticky vyhýbat,  méně ale bylo napsáno o tom, jak se únava ve skutečnosti projevuje.

Ospalost, zívání,  zpomalené reakce – to jsou už  pokročilé stavy,  se kterými se toho opravdu příliš dělat nedá. Riziko chyby je vysoké a jedinou obranou je alespoň krátká zástavka  se zavřenýma  očima, kdy ulevíme mozku i smyslům.

Řidič si může ale varovné signály uvědomit dříve.  Tehdy se s  únavou ještě dá bojovat lépe  a účinněji.

Bolest v zádech ramenou, pocit ztuhlé šíje – to jsou první rozpoznatelné příznaky blížící se únavy. Ještě za volantem můžeme často ztuhlou krční páteř a ramena rozhýbat jednoduchým cviky – pomalé úklony krční páteře do stran až do mezní polohy, krouživé pohyby ramen. Pomoci nám mohou také např. elektrické masážní autopotahy -  pozor ale, jde o výrobky které jsou určeny pro použití v automobilu  a musí být tedy schváleny ministerstvem dopravy, jako např. tento. Pouze tento atest nám zaručí, že potah je odpovídajícím způsobem spojen se sedadlem, má patřičné elektrické zapojení a vedle požadované relaxace zachovává řidiči pocit kontaktu s vozidlem.

Další příznaky již souvisí s únavou našich smyslů a centrálního nervového systému.  Objekty při kraji vozovky dostávají nečekaně bizardní tvary, s větší námahou odhadujeme zakřivení zatáčky a pokračování komunikace za ní, máme horší odhad vzdálenosti.

Pro zastávku nejlépe u čerpací stanice s tekoucí vodou a s občerstvením je nejvyšší čas.

Zdánlivě jen komerci podřízená dispozice moderních čerpacích stanic nás nutí křížem krážem projít  celou  plochu a očima spočinout na regálech, jež by nás jinak nikdy nezaujaly. Ve skutečnosti ale promyšlené rozmístění, jehož původce mívá m.j. často  za cíl  i zaměstnat smysly řidičů alespoň na chvíli úplně jinak.      

Největší opatrnost  vyžaduje období mezi  třetí a čtvrtou hodinou  ranní.  Zvláštní čas, který si uvědomil každý, kdo zažil např.  noční služby  v  nemocničním prostředí.  Vše  zklidní a utichne před nadcházejícím ránem.  Mohou za to biorytmy, ale jistě i po probdělé noci nahromaděná  únava.  Provoz obvykle  bývá  slabší, riziko únavy ale vysoké a následky  tragické.  

A ještě jeden postřeh na konec. I když jsme si jisti zcela sami sebou, vždyť jsme přece udělali vše jak se má – střídáme se v řízení, bezpečnostní přestávky nejdéle po 2 hodinách,  dostatek tekutin a střídmé jídlo, mysleme i za druhé.  Kolik kilometrů za sebou může mít ve 2 hodiny v noci  řidič  kamionu před námi, nebo odkud  až jede  ta cizokrajná dodávka?